TUNEL RAIBL - BRETH
V Raiblu (německy Raibl, slovinsky Rabelj, italský název Cave del Predil), jihozápadně od průsmyku Predil, probíhala již od dob Římské říše, poté po celý středověk a novověk, těžba rud (zinek a olovo). Během vlády Marie Terezie byly doly zestátněny (dnes italské území patřilo do konce I. světové války k habsburské monarchii). Pro odvod podzemních vod, které byly velkou překážkou pro další těžbu, zde byl mezi lety 1899 a 1902 vybudován tunel vedoucí na jihovýchod pod hřebenem Predelske glave a vyúsťující do údolí Koritnice mezi vesnicemi Mittel Breth a Unter Breth (dnes Log pod Mangartom - části Gorenji Log a Spodnji Log). Délka tunelu je 4844 m, klesání 0,2 %, hloubka 240 m pod Raiblem.
Během první světové války byl průsmyk Predil životně důležitou komunikací pro zásobování vojsk Rakousko-Uherska operujících v boveckém úseku. Poté, co byl těžce ostřelován italskou dělostřeleckou brigádou ze Sella Nevea, začal být pro přepravu vojenských jednotek a materiálu intenzivně využíván tunel z Raiblu. Během přibližně dvou let zde 33 485 vlaků přepravilo kolem 450 000 vojáků a 250 000 tun materiálu. Pro přepravu sloužily úzkorozchodné vláčky tažené malými elektrickými lokomotivami. Napájela je vodní elektrárna Možnica.
Svoji úlohu sehrál tunel i při partyzánských bojích za II. světové války. Poté zde byli ještě dopravováni horníci do dolu v Cave del Predil. Doly byly definitivně uzavřeny v roce 1991. U brány do tunelu v Logu pod Mangartom se nyní nacházejí informační tabule s množstvím fotografií.
V březnu 1917 zažil cestu tunelem Josef Váchal:
Úplné zařízení šachty s tisíci metry štol pod zemí, jimiž do kotliny brethské dopravoval se za války materiál válečný, potravinový a lidský, by úhony nevzal střelbou italskou a lavinami na cestě Predilpassem. Nejkratší cesta z etapy a vnitrozemí do Boveckého úseku, k ledovcům a údolím, v nichž číhala smrt! V klecích spustili nás na dno dolu, voda lila se na naše hlavy: náš společný pád, zatracení a svržení v hrůzy, tak vypadal můj průchod k frontě. Hluboko pod zemí spousta křižujících se kolejí na všechny strany, tisíce žárovek s vozíky a náklady nejrozmanitějšími mihalo se kolem nás. Usedáme na miniaturní vozíčky dávající se do pohybu, rachot a hluk se vzmáhá; řítíme se tmou, šerem a zas kolem světel vpřed, do neznáma. Potkáváme či předbíhají nás na zastávkách celé vlaky vozíků s municí, masem a bednami, a zas jiné vláčky, na nichž sedí lidé zbědovaní, špinaví a zablácení, přicházející přímo ze zákopů namnoze s obvazy z polních nemocnic u fronty, jedoucích do nemocnic v zázemí; mezi nimi vojíni jdoucí přímo ze zákopů rovnou do odvšivováren a pak na dovolenou a jiné transporty. Ve velikých kutlozích složeno množství bedniček různého formátu a velikosti, fršlágů různých nábojů děl. - A cesta nemá konce! Snad dvě hodiny jedeme již v chladu podzemí ohlušeni skřípotem kolejí, rachotem vozů a v dálce zmírající ozvěnou; věru, předložil jsem si otázku, nejsem-li takto již za živa do pekla tažen? - Pak rostl jakýsi přísvit, vzduch změnil se a zředil, obloha plná hvězd se nám objevila! Vyjeli jsme z hory, z panství Gnomů na světlo boží, jakým se nám jevilo nebe vysoko nad skalami obepínajícími Horní Breth! Točí se mi hlava plna dojmů nad ranní jízdou sněžným rájem pod lednými velikány a právě ukončenou pekelnou ve tmě, lůnem nitra obrovitých skal; údolí, pokud rýsovalo se viditelnými konturami, zdálo se mi býti sněným kdys údolím z Poea.
Shromáždění vojáků a materiálu před Raiblem / Přepravení vojáci v Brethu:
klikněte pro velikost 800x604/1280x958 (v novém okně)
Zdroj: Rudniški muzej iz Rajbla / Muzej 1. svetovne vojne Kobarid
Vyústění tunelu v Logu pod Mangartom dnes:
Vyústění tunelu v Logu pod Mangartom dnes / Důlní vozík:
klikněte pro velikost 960x1280/1280x960 (v novém okně)
Foto: Karel Šimek, www.vachal.cz, červenec 2006